Co děláme, když interpretujeme (Chrz)

REFERÁT VLADIMÍRA CHRZE Z KONFERENCE V OLOMOUCI

VIII. česko-slovenská konference Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku: „Kvalitativní přístup pro praxi“

Interpretace v kvalitativním výzkumu by měla být čímsi reflektovaným, transparentním a tudíž disciplinovaným.

Výraz interpretace pochází z latinského interpretatio, od inter-pres, což byl původně jakýsi prostředkovatel v obchodním jednání, od toho pak tlumočník či překladatel.

Interpretace na rovině interpretujících humanitních či sociálních věd, zůžení na disciplíny, které vymezují jako stěžejní téma svého zkoumání, nebo rovinu, na nichž se pohybují, „procesy utváření významu“

narativní materiál – ukazuje způsob, jakým člověk dává význam své zkušenosti

imaginativní výtvory – Ricoeur dochází k „sémantické inovaci“, tj. změně na rovině utváření významu

Pokládáme si otázku:

„Jakým způsobem zkoumáme procesy utváření významu?“

„Tím, že interpretujeme.“

INTERPRETACE JE EXPLIKACÍ IMPLICITNÍ SLOŽKY PROCESU UTVÁŘENÍ VÝZNAMU

David Bordwel v práci „Making Meaning“ rozlišil porozumění na jedné straně – a interpretaci na straně druhé. Odkázal přitom na tradiční rozlišení mezi ars intelligendi a ars explicandi.

Porozumění (ars intelligendi) je akt dávání významu, či utváření významu, který má vždy svou explicitní a implicitní složku. Tedy význam obvykle není celý dán explicitně, vždy z určitých explicitně daných nápovědí konstruujeme určitou část imlicitního významu, jinými slovy: činíme inference. Porozumění je vždy „čtení mezi řádky“, nebo jak říká Bruner „jít za informaci, která je dána“.

Naproti tomu interpretace (ars explicandi) je explifikací implicitního v utváření významu. Slovo explikace je od latinského explicare, tj. vykládat, doslova rozplétat, rozvinutí svinutého, vyslovení nevysloveného, dopovězení napovězeného.

Explikace je určitým „rozvinutím“ porozumění, tj. interpretace je explikovaným, „rozvinutým“ porozuměním.

Shrnutí rozdílů: prosté porozumění se obejde bez explifikace (můžeme rozumět, aniž bychom vyslovovali nevyslovené, dopovídali napovězené), při interpretaci explifikujeme implicitní v utváření významu.

Bordwel označuje své pojetí interpretace jako konstruktivistické. K explifikaci implicitního v utváření významu dochází tak, že činíme inference z nápovědí či vodítek určitého textu.

Interpretace jako kognitivní aktivita odehrávající se v určitém sociálně-institucionální rámci.

Interpretace jako činění inferencí z nápovědí na základě určitých schémat a konvencí.

V případě každé interpretační praxe je možné si položit následující otázky:

Jaké inference činíme?

Z jakých nápovědí?

Na základě jakých schémat a konvencí?

V jakém sociálně-institucionálním rámci?

Interpretace je zpravidla (v různé míře) také exemplifikací konceptů a teorií. Interpretace by nikdy neměla být pouze tím, tj. exemplifikací, pouhým výčtem ilustrací pro určité předem dané koncepty. Ale nelze se tomu zcela vyhnout. Prostě to mějme na mysli.

Interpretace je tvorbou zakotvené teorie, vyvíjí se pouze od dat, koncepty a teorie se z materiálu vynořují, emergují. I

Prostor možných výkladových schémat, která explikují a zároveň také exemplifikují procesy utváření významu.

Dvě dimenze: mentalismus x kulturalismus

hermeneutika podezření x hermeneutika důvěry

Mentalistická vs .kulturalistická interpretace

Pohyb směrem k mysli, či ke kultuře

kultura utvářená myslí vs. mysl utvářená kulturou

Hermeneutika podezření vs. hermeneutika důvěry

obecné předpoklady týkající se utváření významu a možností jeho explifikace

Výrazný rozdíl je již v tom, jak je chápána povaha explicitního (tj. vodítek), které se nabízejí k interpretaci.

V případě hermeneutiky podezření je explicitní chápáno jako maskování či zašifrování, naproti tomu v případě hermeneutiky důvěry jako zjevování a ukazování.

Ricoeur: Hermeneutika podezření spočívá v postoji podezření vůči „lstím“ různého druhu, demaskování iluzí. Hermeneutika důvěry spočívá v postoji důvěry ve zjevování smyslu, který se obrací na člověka.

příklad: Freudův a Jungův způsob interpretace imaginativních výtvorů (snů)

Freud: podezření vůči snové imaginaci, mechanismy snové práce, interpretace je explikací spočívající v demaskování těchto mechanismů

Jung: důvěra vůči snové imaginaci, východiskem je proces individuace jako proces utváření významu, ve kterém se skrze symbolickou imaginaci hlásí o slovo celek psychického, interpretace jakožto amplifikace je explikací symbolického potenciálu imaginativních výtvorů

Obě hermeneutiky se navzájem potřebují, abychom vnímali hloubku skutečnosti.

Hermeneutika důvěry s určitou nutností spěje k zvěcnění a odcizení, zde pak nastupuje hermeneutika podezření, která zase vede k redukci.

Interpretace v narativním přístupu

Narativní přístup má zvláštní postavení vzhledem k většině polarit či dimenzí, je to jeho velikou předností. Narativní přístup je otevřen jak hermeneutice podezření, tak hermeneutice důvěry. Dále: když analyzujeme narativní struktury nějakého textu, nemusíme být ještě rozhodnuti, zda se budeme při explikaci procesů utváření významu pohybovat směrem k výkladovým schématům na rovině mysli, či kultury. Dále nás narativní přístup chrání před dvojím úskalím. Jednak před tím, že ustrneme na povrchu explicitních dat, tj. tento přístup nás svojí povahou vede k implicitním narativním strukturám dávání významu. Zároveň však tato rovina utváření významu nechává otevřené, pro jaká výkladová schémata se rozhodneme. Tento přístup nás tedy určitým způsobem chrání také před tím, abychom už předem věděli, jaké koncepty a teorie budeme ilustrovat, tj. exemplifikovat. Narativní přístup určitým způsobem „řeší“ také řadu dalších problémů a otázek interpretace, tj. například jak zacházet se vztahy částí a celku, obsahu a formy, textu a kontextu (co tento text dělá, tj. jaká je jeho funkce v interpersonálním či sociálním prostoru).

Validita interpretace

Interpretace je explifikací imlicitního v procesech utváření významu, činíme inference z dat, textu, na základě určitých konvencí a schémat, což se vždy odvíjí od určitého institucionálního rámce, a současně jde také o exemplifikaci určitých konceptů a teorií.

Validní je taková interpretace, která:

– reflektuje, o jaký druh explifikace imlicitního se jedná

– reflektuje konvence, na nichž jsou založeny inference, kterými se pohybuje od nápovědí z dat k imlicitním strukturám a procesům

– tyto konvence a na ní založené inference činí transparentními

– reflektuje schémata, koncepty a teorie, které exemplifikuje

– je schopna zrelativizovat (usouvztažnit) sama sebe tím, že se reflektovaně vztahuje k sociálnímu a institucionálnímu rámci, do kterého patří.