/ tři desetiletí kritické psychologie ve světě

Stať mapuje třicetiletou historii a současnost kritické psychologie. Po charakteristice tří proudů podle Gergena (radikálního, revitalizačního, konstrukcionistického) či podle Pottera (kritika ad hoc, Kriticismus, reflexivní proud) následuje sumarizace klíčových rysů kritické psychologie. Autor zdůrazňuje sociologizování, obrat k jazyku, zpochybňování premis mainstreamové psychologie a etnopsychologické upozorňování na kulturní determinismus. Zvláštní pozornost je věnována diskurzivní psychologii. Ve druhé části je aplikována kritická reflexe na samotnou kritickou psychologii v podobě dvou výhrad vůči diskurzivním tezím. Výhrady naznačují, že i kritická psychologie musí zůstat otevřená diskusím nad vlastními premisami a závěry.

Vybíral, Zbyněk (2001). Tři desetiletí kritické psychologie ve světě. Československá psychologie, 45, 1, 69-81.

/ kritické přivítání diskurzivní psychologie

Stať vznikla jako zevrubná recenze knihy Harré a Gilletta, která je v českém a slovenském kontextu prvním knižním překladem z oblasti diskurzivní psychologie. Zcela v intencích soudobé kritické a rovněž diskurzivní psychologie je kniha uvítána kriticky. Zo nemá nikterak umenšit její inspirativní vliv na možné - a tolik potřebné - metavědní diskuse psychologů u nás. Naopak. Kromě zevrubné informace o probíraném díle zde čtenář najde náznak diskuse nad diskurzivní psychologií. Jako možné směry a témata do diskuse nad novým paradigmatem, které autoři teorie diskurzu zastávají, autor nabízí: přesah hranic psychologie, problém jazyka používaného diskurzivními autory, některá historická zjednodušení v této teorii a příliš vehementní náhrada jednoho paradigmatu druhým. (celý článek viz zajímavé odkazy)

Vybíral, Zbyněk (2001). Kritické přivítání diskurzivní psychologie. Československá psychologie, 45, 6, 526-536.

/ diskurzivní psychologie versus diskurzivní analýza?

V diskusním textu autor připomíná a vystihuje společný původ a zároveň dnešní rozdíly v používání pojmů diskurzivní psychologie a diskurzivní analýza. Analýza diskurzů se používá v řadě disciplín a k jejímu užití v psychologii by mělo docházet alespoň se základním respektem k psychologickému rámci zkoumání. Jsme však svědky více textově analytického (rovněž ideologizujícího) užití diskurzivní analýzy, jejíž závěry pak, dle autora tohoto příspěvku, kolidují s psychologickou tradicí (včetně nedávné tradice diskurzivní psychologie) a ignorují epistemologickou „potenci“ psychologie. Foucaultovské myšlenky o tom, že se člověk ve svých činnostech podrobuje diskurzivním předpisům a že diskurz určuje člověku jednání – povyšují tento koncept na řídící sílu lidských projevů. V příspěvku jsou připomenuta jiná stanoviska: Harrého, Parkera, filosofické stanovisko Kantovo a další. Diskuse byla vyprovokována textem K. Zábrodské o rodové analýze, publikovaným v Československé psychologii v ročníku 2006.

Vybíral, Zbyněk. Diskurzivní psychologie versus diskurzivní analýza?. Československá psychologie. ISSN 0009-062X, 2006, vol. 50, no. 6, pp. 584-591.

/ historické souvislosti narativního myšlení

Cílem studie je objasnit historické souvislosti narativního myšlení v psychologii, zachytit jeho vývojové etapy, tematické a metodologické verze. Narativní psychologie vzniká pod vlivem lingvistických, filozofických a literárněvědných podnětů, které jsou v článku explorovány. Je zhodnocen přínos Sarbinovy formulace narativní metafory a zachyceny podmínky konstituování narativní psychologie jako svébytného psychologického přístupu, který ve vývoji psychologie představuje narativní obrat či tichou revoluci. Stručně jsou uvedeny přínosy jednotlivých variant narativního přístupu v psychologii - psychoanalytická, sociálně konstruktivistická, kognitivní - i tematická variabilita zájmů narativně orientovaných psychologů - narativní identita, životní příběh, narativní paměť, narativní psychoterapie, narativní výzkum. Autor stati také zachycuje reakci českých a slovenských psychologů na narativní přístup v psychologii a hodnotí ji jako opatrnou a pozvolnou akceptaci. Podle autora vzniká narativní psychologie především jako reakce na metodologickou krizi v psychologii, jako možná vývojová alternativa, která však nepředstavuje radikální negaci vývoje předchozího.

Čermák, Ivo (2003). Psychologie v narativní tónině se vynořila v souvislostech . Československá psychologie, 47, 6, 513-532 .

/ rakovina cestou k redefinici "bytí ve světě"

Zkušenost onemocnění rakovinou je radikální konfrontací s lidskou konečností. Cílem výzkumu je porozumět zkušenosti žen, které prodělaly rakovinové onemocnění. Za tímto účelem bylo zkoumáno sedm žen s diagnózou rakoviny prsu, které se účastnily programu Mamma-Help. Byla užita metoda narativního rozhovoru, při němž byly zkoumané ženy povzbuzovány, aby ve spontánním vyprávění zprostředkovaly biografické události s jejich konkrétními situačními průběhy. Příspěvek informuje o výsledné fázi interpretace rozhovorů, která je zaměřena na celek zkušenosti jednotlivých žen. Pozornost je věnována tomu, jak je zkušenost onemocnění rakovinou prsu ztvárněna prostřednictvím figur, zápletek či žánrů životního příběhu. Zkušenost artikulovaná v rozhovorech naznačuje, že konfrontace s konečností lidského života je klíčovým momentem, od něho se odvíjí způsob narativní konfigurace. Nemoc ohrožující život je otřásající zkušeností nutící člověka předefinovat svůj zavedený způsob "bytí ve světě". Narativní konfigurace jsou výsledkem "biografické práce", jejímž prostřednictvím je znovu-nastolována určitá podoba kontroly a predikce běhu událostí.

Chrz, Vladimír - Čermák, Ivo - Plachá, Veronika (2006). Porozumění zkušenosti nemocných rakovinou prsu: narativní přístup . Československá psychologie, 50, 6, 507-521.