/ metoda tzv. „narativního rozhovoru“

Zmiňováno in Schütze (1999). Jedná se o formu „otevřeného či hloubkového rozhovoru, ve kterém je zkoumaná osoba povzbuzována, aby ve spontánním vyprávění zprostředkovala biografické události s jejich konkrétními situačními průběhy“. Tato metoda je založena na výše uvedeném předpokladu, že zkušenost je přirozeně organizována v příbězích. Jestliže tedy zkoumanou osobu stimulujeme k vyprávění, dostaneme tak zkušenost v přirozené formě. Strukturovanost zde - spíše než z aktivity tazatele - vyplývá ze samotné formy vyprávění (Hendl, 1977). Jako iniciace a facilitace narativního rozhovoru může být užita metoda „čáry života“ (Tyl, 1985). Zkoumaná osoba je vyzvána - bez nějaké bližší specifikace - aby nakreslila čáru svého života. Následně je požádána, aby na této čáře vyznačila bod, kde se nachází v současnosti, a dále také významné životní události. Poté následuje výzva k podrobnějšímu autobiografickému vyprávění. /// Chrzová, Dušana: Být rodičem dítěte s pohybovým postižením, (školitelka: prof. Vágnerová)