/ metodologická východiska narativního přístupu

Narativní perspektiva je součástí širšího rámce kvalitativní metodologie. „Příběh je v narativní psychologii prostředkem i cílem výzkumu.“ (Čermák, 2002). Hlavním rysem narativního výzkumu je snaha zachytit vztah mezi životem a příběhem, který je o něm vyprávěn. Narativita je způsob, kterým jedinec dává smysl svému světu skrze příběh.
Cílem analýzy není vyabstrahování nějaké všeobecnosti z jednotlivých konkrétních příkladů. Vycházejme z předpokladu, že všeobecnost je vždy přítomná už v každém jednotlivém příkladu, v každé interpretaci, že každé autobiografické vyprávění je určitou teorií vlastního já.
Gergen přichází s metaforou člověka jako příběhu (In: Čermák, 2000). Člověk je čten druhými lidmi a také může číst sám sebe stejně jako ostatní. Životy lidí se dějí prostřednictvím příběhů. Výzkum životního příběhu nabízí široký prostor pro objevování životních zkušeností, prožitků i identity člověka, a dává nám tak šanci přiblížit se k jeho jedinečnosti.