/ narativní medicína - pilotní analýza témat

Abstrakt příspěvku na 12. konferenci psychosomatické medicíny

PhDr.Ing.Hana Konečná, PhD.
Narativní medicína - pilotní analýza témat


Psychosomatika (komplexní, holistický, biopsychosociální, na klienta orientovaný, .. přístup) si získává svou pozici v medicíně. Dokladem toho je její zařazení do výuky studentů ZSF. Biopsychosociální přístup je součástí výuky mnoha předmětů orientovaných jak na čistě zdravotnickou problematiku tak na problematiku sociální, ale zároveň se vyučuje jako samostatný předmět. V mém chápání však není psychosomatika předmětem, ale procesem, filozofií, způsobem myšlení. A způsob myšlení se vyučuje těžko. Ještě těžším oříškem je zkoušení studentů. Jak způsob myšlení zkoušet? Východisko jsem našla v zadání seminární práce na téma „příběh popisující biopsychosociální souvislosti stonání“. V současné době mám víc než 400 velmi odlišných a převážně velmi zajímavých příběhů (nikoliv kazuistik) popisujících často vlastní příběh autora nebo jeho blízké osoby. Pisatelé jsou ženy i muži (s převahou žen), různého věku (od 20 let po střední věk), různých oborů. Neplánovaně mám v rukou bohaté podklady, které by bylo asi škoda nepokusit se zpracovat.

Při stále se opakujícím čtení příběhů se pokouším o kvalitativní analýzu témat. Je to těžké, to podstatné na nich je totiž různorodost, kterou dokládají i ukázky názvů: Zázračné injekce na hubnutí; Chtěla říct rodičům, že tu také je; Tábor mažoretek a bolesti bříška; Zlomené srdce a chátrající tělo; Počurávání ve školce; Nemohoucí profesorka v ošetřovatelském centru; Vliv státní ideologie na zdraví; Ekzém, holčička a farář Ferda; Jak jsme čekali na miminko; Cukrovka a bílý havran; Beru to tak jak osud přináší; Dědovy léky na kolena; Červený polštářek; Sirotek a šplhání po laně; Alkoholička staniční sestra; Hospic a LDN; Dýchám; Rozvod na malém městě; Chtěla bych být jako ostatní, tedy stíhat.

Výzkum je na začátku. Už teď mi ale přinesl zajímavá zjištění: 1. Analýza kategorií mě upozornila na nesystematičnost v tvorbě kategorií a zařazování příběhů. 2. Překvapilo mne, jak mnoho příběhů se týká poruch příjmu potravy. 3. Poměrně častým a závažným problémem je označování tělesných symptomů za psychosomatické, v mnoha případech to znamená zanedbání potřebné léčby. Hlavním závěrem je uvědomění si, jak strašně rozsáhlá a rozličná je oblast, kterou se pokouším nějak uchopit. Už jen počet příběhů, které se mi zatím nepodařilo zařadit do nějaké z velkého množství navržených kategorií! Nemohu si pak nepoložit otázku, zda se svou snahou toto téma strukturovat nedostávám tam, kam jsem rozhodně nechtěla: do zobecňování jedinečnosti, zvláštnosti, náhody, ...

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity
Katedra klinických oborů
B. Němcové 54
387 87 České Budějovice
mobil: 776 782 804
e-mail: materskanadeje@volny.cz